Vítám vás u dalšího článku ze série Svět podle Jersona, tentokrát o podzimním srazu D20 na Dálavě.
Předpokládám, že všichni zmíněné místo znáte, pokud ne, vaše škoda. Daleko od civilizace, za řekou, lesem a rozbitou cestou, i když ne
tak daleko, aby se nedalo dojet do města, nalézá se základna Dálava - dvě velké chaty, dvě menší a nějaké další stavby, ke kterým se dostaneme později.
Takže začneme.
Pátek
Díky Sathel jsem dorazili mnohem dříve než obvykle a unikli tak tradiční předvíkendosvátkové zácpě, které zejména v Praze určitě stála za to. Každopádně jsme - tedy Sathel, Martin, Dominik (alias Iridin) a já - stanuli v cíli krátce po třetí hodině. První kontrola odhalila, že předchozí návštěvníci po sobě zanechali odpadky a nezanechali naštípané dřevo. Následovala výroba dřeva, třísek a dalších věcí. V mezičase jsme také přemístili stoly a židle (srovnané podle typů u stěn, říkejte tomu třeba obcese) jako odkládací prostor. Největší stůl jsem zabral a pokryl airsoftovými zbraně v naději, že již brzy dojde na jejich využití. Ne ještě ten samý den, ale nejpozději zítra ... celkově patnáct kilo oceli a plastu. Tehdy jsem ještě věřil.
Na druhý stůl jsem rozložil své deskovky pro pozdější využití.
Následovalo nějaké to povídání, telefon od Ebona, z jehož hlasu čišela závist i na těch 180 kilometrů, že my jsme tam a on ne a po pár hodinách i příjezd prvních aut. Nebudu všechny jmenovat, stejně si je nepamatuju, ale prostě nastalo klasické vítání, každý s každým, stisk ruky tu, objetí a pusa na tvář onde, a během krátké doby se chata zaplnila lidmi a psy.
Nevím co dělali ostatní, já zabral Sathelin netbook a rozložil Space Alert. Dali jsme si dvě docela úspěšné mise, než nastalo další vítání, po kterém jsem se už nestihl vrátit dostatečně rychle, takže vesmírní průzkumníci vzali za vděk jinou zábavou, budiž jim země leh... tedy budiž jim přáno.
Pak se pořádala nějaká ta večeře, prostě klasický první večer na Dálavě.
Ještě musím zmínit tradiční vybírání místa na spaní. Po dlouhém rozvažování a několika změnách názorů jsem se nakonec rozhodl pro místnost nad kuchyní, což se později ukázalo jako taktické rozhodnutí, ale k tomu se ještě dostanu.
Jen pro celkovou představu dodám, že Ebon přivezl další dvě velké zbraně a optiku pro mne, Iridin, Sirien a Kin po jedné (plus nějaké drobné, ale ty nepočítám) Dost na vyzbrojení standardního oddílu pěchoty.
A pokud si dobře vzpomínám, venku se dalo do deště.
Sobota
Určitě znáte klasické, téměř filmové probuzení psem, spočívající v přitisknutí studeného vlhkého čenichu na holou kůži. Já mám psy rád, ale když mi strčí vlhký čenich do oka (do levého), i tak klidný a trpělivý člověk jako já ... no dobře, všichni mě znáte ... nicméně jsem zůstal klidný. Jak by se člověk mohl zlobit na psa, který umí dát High Five, tedy plácnutí? Navíc když nejsem alergický, alespoň ne tak moc jako Ebon.
Nicméně jsem nevstal první, Alnag je také ranní ptáče a kupodivu vstala brzy i Sathel. Venku už pršelo. Trochu předběhnu - s přestávkami vydrželo až do odpoledne, kdy Lokken prohlásil "měli byste jít na ten airsoft, hlásí na celý víkend déšť." Odbyl jsem ho slovy, ať to vůbec nezmiňuje, a stále doufal, že má víra v omylnost meteorologů je silnější než jejich výpočty a modely počasí.
Každopádně jsem zjistil, že někteří lidé chrápou více než já a ti co spali v druhé místnosti se nevyspali až tak dobře, jak by mohli. Vůbec jim nezávidím.
Navzdory svému přesvědčení jsem se nepustil do mytí nádobí ve snaze zjistit, jaký práh nepořádku mají jiní lidé, ale už to nebudu opakovat. Ještě na to dojde řeč.
Během dne došlo na souboj ve Wings of War, čtyři Britové proti třem Němcům a jednomu Japonci, dvojstranná fotografická mise. Je doufám jasné, za kterou stranu jsem hrál - ano, vzal jsem si nejhůře vyzbrojené letadlo a vydal se fotografovat s vědomím, že budu hlavní cíl a rozhodně nepřežiju až do konce. Nicméně jsme vydržel dost dlouho a souboj to byl myslím velmi pěkný, napínavý až do konce a vyrovnaný. Iridin vystřílel všechnu munici, Alnag postupně sundal či dorazil téměř všechny nepřátele, já i s náhodně taženými kartami vyfotil cíl na první pokus ... hezká hra.
Následovala grilovačka. Tedy napřed příprava jídla a pak grilovačka, ale to je vcelku obvyklé. Hromada lidí okolo stolu vyrábějící špízy a jiné přílohy, a poté pomalu houstnoucí dav úměrný času dokončení první várky masa, následně žvýkání a ládování dobrotami z grillu... co to budu popisovat. Můžete slintat na fotky, až nějaké budou. Nebo při vzpomínce.
Poznámka - příště každý, kdo má rád brambry na grillu či jinak, přiveze
brambory. Komunismus může v malých skupinkách fungovat, ale 26 lidí celkem je už dost a když je brambor málo, na některé se téměř (či vůbec) nedostane. Můžete nevěřit, že zbývá maso a chybí brambory, ale je to prostě fakt.
Poznámka mimo jídlo - jak nazvete jev, když modrooký blonďák oslovuje svou slečnu "Árijka", což je sice blízko jejímu jménu, ale ne tak docela? já bych to zařadil pod
Jersonův vliv, ale třeba se mýlím. Každopádně už nezapomenu, jak se Aria jmenuje.
Iridin stále nabízel hruškovici, naštěstí našel Ebona ochotného se s ním napít, protože snad nikdo jiný takové věci nemusí.
Hrál jsem Castle of Ravenloft, něco ve stylu RPG s prolézáním dungeonu, kooperativní hra. Zajímavá hra, ale problém podobný jako u soubojů v některých RPG - člověk dlouho čeká, než se dostane na řadu, byť svůj díla měla určitě neznalost pravidel.
Po večeři nastala okupace - nebo protektorát - šerifovo chatky a došlo na hru Omegy v pěti lidech, kterou jsem zrovna moc neukočíroval. Důvodů bylo víc, nebudu je vypisovat, ale nemálo se na tom podepsaly kostky, které navzdory pravděpodobnosti házely kritický neúspěch v šestmi případech ze sedmi, ač měl padnout jednou z šesti hodů. Jediná výhoa bylo, že mělo jít o poněkud speciální misi, takže jsem si dovoli skončit prakticky v půlce a šli jsme spát.
Tedy někteří - jiní pokračovali v nasávání alkoholu, protože na RPGčko byli všichni ostatní moc unavení.
neděle
Když jsem ráno sešel dolů, našel jsem zmíněného jedince spát v kuchyni na stole v poloze ... už si to nepamatuju, Ebon kdyžtak doplní. Dotyčný jedinec (kterého nebudu jmenovat, poznejte si ho z fotek sami) se po chvíli probral a se slovy "jdu spát" se odebral na do chatky na lůžko.
Počasí venku - regulérní déšť.
Překvapilo mě, že část nádobí z večera byla umytá. Dopředu můžu říct, že minimálně polovina osazenstva se nebojí postavit ke škopku s nádobím a umýt ho i po ostaních, někteří dokonce vydrží i hodinu či víc kontinuální práce.
Iridin stále doufal, že se nám podaří dohrál misi Omegy dopoledne, než bude muset odjet, ale vzhledem k tomu, že Martin tvrdě zařezával zamčený v chatce jsem tomu nedával moc naději.
Když mělo počasí slabou chvilku, hodil jsem na sebe maskáče, nabil zbraně a šel ven. Někteří se toho chytli, Iridin si iniciativně nasadil čočky v naději, že půjdeme hrát airsoft, ale nekonec skončilo jen u štelování zbraní, střílení do stožáru či do louže (hezky to pleská a cáká, jako ve filmu), nicméně všeobecná ochota jít do lesa nebyla, byť já bych šel. Na druhou stranu na to mám boty, oblečení a nebyl jsem nastydlý, ani jsem to neplánoval - čert ví, zda bych dneska nechrchlal, kdybych se někde válel v lese.
Navíc jsem zjistil, že úplně nová pistole má rozbitou jednu důležitou součástku, takže střelba ze dvou kvérů současně a la Lara Croft / Max Payne / FEAR se stejně nekonala.
Následovalo loučení s částí osazenstva, které následně odjelo. Další příprava jídla, další žranice.
Knečně jsem hrál Arkham Horror - určitě skvělá hra, když člověk zná pravidla a hraje ji v méně lidech. Takhle byl poměr zábavy ku čekání asi 1:10, takže jsem po čase odcházel a vracel se jen na svůj tah. A ač jsem tomu nevěřil, vyhráli jsme, ale asi o půlnoci, kdy už jsem několik hodin hrál Omegu.
... tentokrát s použitím lehce upravných pravidel a prostředků z Druhé války o svět, tedy prolínání reálného světa a vizí. Michal byl velmi spokojen, ostatní ... no, ať se vyjádří sami. Skončili jsme docela brzy. Spánek.
Pondělí
Ráno jsem zjistil, že Nachtrose místo Iridina není to pravé - taky chrápe. Dokonce udával rytmus dalším čtyřem lidem, kteří po dvě minuty dodržovali synchronní rytmus. Kdyby se do toho pustily nějaké basy, byl by z toho diskotékový hit.
Počasí - vylezlo slunce. Toho jsme museli využít, protože na pětiminutový film potřebujeme tak hodinu záběrů a natočit hodinu záběrů trvá pět hodin. Takže jsme sepsali scénář, dostal jsem roli týpka, co zemře jako první, ale nejdřív se natáčela smrt Sathel, která přijde na úplný konec ... prostě přeházené scény, jak ve filmu - co šlo, to jsme natočili venku za světla. Budeme mít různě posunuté světlo ve scénách, takže filmoví hnidopiši si přijdou na své.
Jinak filmování je fakt zábava, některé scény vyjdnou napoprvé, jiné se podaří a při pokusu je vylepšit jsou horší a horší (třeba dostat znak Omegy z kapesníku). Naštěstí jsem nemusel umírat, takže žádný další smích při smrti nebude. Ale bylo zajímavé sledovat z nezúčastněného těla, jak jsou dva lidé zdrceni z mé smrti. Ještě že to bylo jen hrané.
Poznámka pro příště - když už, tak plynové pistole se zpětným rázem. Efekt bude lepší a dojem taky. A opravdu už to chce napsat alespoň rámcové dialogy, i když zbylí tři herci se dosti snažili i při improvizaci.
Jinak Ebon s ulíznutými vlasy, v koženém kabátě a brýlích vypadal na takového slizáka, že i Daphnee před ním ustupovala, ale podle mě byl perfektní.
A abych nezapomněl, ve filmu se objeví i polonahá dívka. No dobře ... odhalená. Trochu.
Umění budeme točit příště.
Kdo chce vidět výsledek v dohledné době, měl by lehce působit na Ebona, Quasita a také Alnaga, který se dobrovolně přihlásil jako režisér (a nutno říct, že jeho nápady a komandování se rozhodně hodily). Nicméně doporučuju spíše uplácení než nátlak, stříhání trvá ještě déle než natáčení.
Ebon při přípravě jídla už znárodňoval všechno, co mu přišlo pod ruku. Podle mě je to tak správné, i když někteří činili pokusy uchránit své zásoby. Úpadek komunismu v praxi - nicméně doufám, že se někdo necítí příliš "přerozdělován".
Večer jsme hráli Engel, který se mi líbí čím dál víc, i když v tomto případě šlo vlastně o vybíječku podzemí, což mi ale moc nevadilo. Příště bych si klidně zahrál se stejnou postavou, jen už nemám možnost potkat své ... potkat lidi, co budou tvrdit, že ač anděl, jsem jejich dítě. Dost silný moment, i když jsem ho asi nedával moc najevo.
Úterý
Co říct k úterý - mytí nádobí, grilování zbytků, dohadování, co dělat s jídlem (tentokrát zbyly jen dvě půlky chleba, docela úspěch - příště brát obdobné množství), balení, zametání, uklízení, loučení. Plán
zahrajeme si airsoft alspoň ráno, než pojedeme vzal za své při pohledu z okna, kdy fakt lilo. Takže jsme sbalili svých třicet kilo výzbroje a výstroje. Jen jsem si vzpomněl na Lokkenova prorocká slova.
Ve finále odjezd - dál netřeba popisovat. Už se těším na další sraz.
P.S: Toto je cyklus "Svět podle Jersona" a ne "Svět podle pravdy" - píšu, co si pamatuju a co jsem viděl - nebo spíše co si myslím, že jsem viděl. Očekávám vaše poznámky, námitky, dodatky a upřesnění, které v případě nutnosti zapracuju do původního textu.
Dále očekávám fotky od všech, kteří budou ochotni je sdílet - a možná bycjom měli zkusit něco jako společné fotografování, i když tentokrát to stejně moc nešlo.
- Jerson out -